Vandrovní knížka byl dokument, vydávaný ve starém Rakousku-Uhersku na základě císařského nejvyššího patentu ze dne 24. února 1827 tzv. vandrovníkům. Vandrovníci byli vyučení tovaryši, kteří vandrovali (cestovali) a pracovali u různých mistrů.
Při nástupu do práce musel tovaryš vandrovní knížku odevzdat mistrovi, který ji uložil. Při odchodu se do knížky zapisovalo jak dlouho u mistra pracoval. Zapisovaly se také další skutečnosti, které mu sloužily ku prospěchu. Špatné pracovní výsledky se do knížky nezapisovaly, což dokládá následující poučení,[1] které bylo předtištěno ve vandrovní knížce:
Když tovaryš z díla vystoupí, má poskytovatel práce s dělníkem a s vandrovnickou knížkou k vrchnosti dojíti a tam větně udati čas, jak dlouho dělník v díle byl, a jestli znale nebo šikovně, pilně a věrně se zachoval, má tyto vlastnosti potvrditi, a vrchnost obé do vandrovnické knížky vepsati. Kdyby však vysvědčení z ohledu těchto vlastností chvalitebné nebylo, má se jen jak dlouho v díle aneb z nadřečených vlastností jen to vepsati, co by k prospěchu dělníkovu sloužilo.
Tato internetová vandrovní knížka slouží jako soukromý multimediální "zápisník" z cest.
Autor této vandrovní knížky je věru nepodstatný a napsat zde něco víc o něm samém, by mohlo zavánět egoismem, autor tedy zůstává anonymní...
